Ochutnala jsem středověk a stálo to za to!

Jaké dobroty asi mlsaly děti před 500 lety? Co si k obědu dopřávalo panstvo a čím si zpestřovali nedělní tabuli chudí poddaní? Vydala jsme se na zříceninu hradu Šelmberk v Jižních Čechách a užila si kulinářskou cestu časem.

V prostředí krásného středověkého hradu, respektive zříceniny hradu Šelmberk se 11. a 12. srpna 2012 pořádal úžasný Festival dobové kuchyně, u něhož FOODstyle pochopitelně nemohl chybět.
Hned u vstupu se fasovaly „VOUŽERY“, za něž se pak rozdávaly historické lahůdky. A kdo měl voužer plný, tedy ochutnal od každého typu kuchyně alespoň jednu dobrotu, ten si mohl v hlavním stanu vyzvednout brožuru s recepty (aby si i doma mohl pořádně středověce pošmáknout).

A jaký byl výběr?

Klášterní kuchyně

Kam jinam zamířit nejdříve, než za gastronomicky-duchovním zážitkem? A tak jsem si na uvítanou dopřála luxusní vinnou kaši. Musím přiznat, že na mě byla až trošku moc pepřená a snad i proto jsem za žádnou cenu nemohla uhádnout její hlavní surovinu. Ale mniši byli neúprosní a nic neprozradili (hold jsou znát letité zkušenosti se zpovědním tajemství). A protože zrovna začínalo pršet, přišel mi k duhu i pohárek voňavého šalvějového vína, který zahřál a pěkně propláchl popálenou pusu.

Lidová kuchyně

Dál jsem šla jednoznačně po vůni hrachu pečeného na roštu, tedy horkých hrachových placičkách. Dopřála jsem si je společně s pučálkou (praženým soleným hráškem) a vše zajedla sladkou vořechovou kaší, jenž nádherně voněla po červeném vínu. Pokud si běžný lid dopřával podobné lahůdky, nechápu, nač si tolik stěžoval :-)

Hospodská kuchyně

Konečně přišel čas na pořádný kus masa. A kam jinam pro něj jít, než do originální dobové hospody? Výběr byl ze dvou pochoutek: hovězího na pomerančích s řepou a vepřového na jablkách. Bohužel mi v tu chvíli žaludek oznámil, že obojí se do něj rozhodně nevejde. Proto jsem si, vzdor okouzlujícímu přemlouvání šenkýřky, dopřála pouze kravičku. Musím ale říct, že opravdu stála za to. Masíčko bylo měkkounké, jen se rozplývalo a silná hustá omáčka s červenou řepou ho skvěle doplňovala – takto si představuji dokonalé souznění.

Arabská kuchyně

Po krátké procházce na vytrávení, kdy jsem se pomazlila s místními ovcemi a prozkoumala jak moc je hrad zřícený, nadešel čas na trošku exotiky. A protože se obloha opět mračila a hrozila černočernými mračny, zalezla jsem si do příjemného prostředí arabské čajovny na šálek teplé kávy a ochutnávku taboulehu a muhallebi. První zmiňovaný je vychlazený bulgur s rajčaty, mátou a petrželkou. Nemohu říci, že by mi vysloveně nechutnal, ale petržel opravdu nemusím, proto jsem jen ochutnala a už se těšila na druhou dobrotu. A to byla bomba! Polenta dochucená kardamomem a růžovou vodou s posypkou ze sekaných pistácií byla tak úžasně dochucená, že jsem se jí nemohla nabažit. K výtečné arabské kávě jsem si nemohla přát nic lepšího. Nádhera!

Vojenská kuchyně

Ještěže festival nabízel i další aktivity, než jenom jídlo. Jinak absolutně nevím, jak by se do mě všechno vešlo. Když ale nějakou dobu sledujete elegantní renesanční tance za zvuku dobové hudby, případně se k nim i přidáte, dáte žaludku čas se vzpamatovat a připravit na další salvu chutí. Ještě jsem si prohlédla nádhernou kovárnu, kde se zrovna vyráběla fantastická pánev a už mé kroky mířily k vojenskému ležení.
Co si asi dopřávaly vojáci, když zrovna nedrancovali cizí vesnice? Odpovědí jsou fazole. Úžasné fazole se švestkama a špekem (to asi na začátku výpravy, nebo po pořádné kořisti) a dokonce jsem dostala i dezert: neskutečně lahodné anýzové sušenky. Mňam. A teď si, pořádně posilněná, půjdu zkusit střelbu z muškety.

Cukrárna

Zdánlivě nás čekala už jen jedna zastávka, kterou jsem si záměrně nechala na konec, jako zlatý hřeb programu. Po cestě mě ale do nosu praštila tak pronikavá vůně, že jsem se musela zastavit a jít ochutnat. Právě se totiž podával čerstvě upečený chléb se zrovna ztlučeným máslem a tomu zkrátka nešlo odolat. Při čekání v řadě mlsných nedočkavců nás ještě příjemně pobavili dva zruční šermíři a už se neslo na stůl. I když mi bříško naznačovalo, že tohle už se do něj vážně, ale doopravdy nemůže vejít, mlsný jazýček jej přesvědčil. A byla to bomba! Už nikdy nechci žádné jiné pečivo, než tenhle fantasticky nepřekonatelný chléb. A to máslíčko... Mé mlaskání bylo jistě slyšet až do Rakous.


Poslední zastávka a poslední dlabanec. Žaludek se opět vzpouzí, ale pohled na bělostný marcipán jej rázem umlčí. Tohle musím mít, to prostě nutně musím ochutnat. Jemná chuť ručně drcených mandlí snoubící se s podtóny růžové vody – může si snad člověk přát víc? Tohle prostě musím doma zkusit, jinak to nejde (receptu na domácí marcipán se dočkáte už tento pátek). Slabošsky vynechávám růžový i pomerančový maz a horečně spěchám do hlavního stanu vyzvednout toužebně očekávané recepty. Teď je mi opravdu krásně!!!

Hrách na roštu pečený

Vezmi uvařený hrách a proceď jej skrze řešítko a tak mnoho přičiň vajec jako jest hráchu a vař to spolu v másle. A když dobře uvře, nechť prostydne. A když vystydne, vstrkaj na rožínky a pec dobře a polévaj vajci. A když se upeče, daj na mísu tak teplé a jez.

Katka

Kontakt

FOODstyle +420.775030431 redakce.foodstyle@gmail.com